Gibraltar - historie, 2. část

Před začátkem 2. světové války zde bylo vybudováno letiště a během války bylo obyvatelstvo Gibraltaru z bezpečnostních důvodů evakuováno. Lidé byli posíláni do Londýna, na sever Irska, do Casablanky, na Madeiru nebo na Jamaiku. Španělsko zůstalo sice neutrální, ale kolonie ležela na příliš důležitém místě. Přístup ke Středozemnímu moři se musel kontrolovat a byla zde vybudována podzemní pevnost pro 15 000 vojáků. Existovaly prý plány Wehrmachtu o napadení skály, ale k provedení operace nikdy nedošlo.

V roce 1960 Španělsko předneslo žádost o dekolonizaci Gibraltaru Spojeným národům a mělo tak být ukončeno jeho koloniální postavení. Kampaň končila lidovým hlasováním 10. září 1967 (dnes je národním svátkem), při kterém se ale většina obyvatel vyjádřila za zachování britské správy. V roce 1969 se z britské královské kolonie stalo britské zámořské území (British Overseas Territory).

V roce 1981 chyběli španělský král Juan Carlos a jeho žena královna Sofie na svatbě anglického korunního prince Charlese a Lady Diany. Manželský pár oznámil záměr, během své svatební cesty Gibraltar navštívit.

I v dnešní době jsou někdy vztahy mezi Velkou Británií a Španělskem napnuté. Hranice mezi kolonií a Španělskem byla v letech 1969 až 1985 dokonce zavřená. Ještě po smrti diktátora Franka zůstaly hranice zavřené, teprve v roce 1982, kdy vládu převzal socialista Felipe González, byla hranice otevřena alespoň pro pěší.

V roce 1985 Velká Británie a Španělsko zahájily politické rozhovory, kdy měla být vyřešena také suverenita území. Navrácení kolonie Španělsku nebrání pouze politika, ale také samotní obyvatelé.
Dokonce přímé lety mezi Gibraltarem a Španělskem byly zavedeny teprve nedávno.